Historie Miřejovic

         Nejstarší písemná zmínka o Miřejovicích je z roku 1322, kdy je Jindřich, předek Kamýků z Pokratic, koupil od kláštera v Milevsku. Předtím dostal od krále Jana Lucemburského v dědičné léno hrad Kamýk a ves Žalhostice. Tím je historie obce spjata až do 19. století s hradem Kamýk. Ves patřila různým vrchnostem a byla často směňována. Roku 1352 král Karel IV. přenechal hrad i s panstvím coby úhradu dluhů Zbyňku Zajícovi z Házmburka. Úkolem hradu bylo střežit a ochraňovat cestu procházející pod hradem z Litoměřic přes Miřejovice, sedlem mezi Plešivcem a Bídnicí do Libochovan a dále na zemské hranice. Mikuláš prodal roku 1379 díl v Miřejovicích s jiným zbožím strýci Vilémovi. Další zmínka o Miřejovicích je z roku 1390, kdy Čeněk z Miřejovic spolu s Michálkem z Nučnic zřídili oltář sv. Petra a Pavla v litoměřickém městském kostele.

        Za husitských válek, roku 1421, zuřily na Litoměřicku ostré boje. Žižkovo vojsko tehdy zaujalo postavení na pravém břehu Pokratického potoka a pokoušelo se ovládnout Litoměřice. Roku 1425 získal Kamýk s panstvím husitský hejtman Hynek z Kolštějna. Ten byl v roce 1427 zavražděn a o rok později se hradu lstí zmocnili Zikmund Děčínský z Vartenberka, Zbyněk Zajíc z Házmburka a Jan Smiřický. V okolí vypálili kolem 20 vesnic, zajali na 100 sedláků a odehnali na tisíc kusů dobytka. Největší podíly v Miřejovicích měli v 15. století rytíři z Kamýka a na Pokraticích (Vilém z Konic, Petr Klučovský – Kamýtský) a také město Litoměřice.

         V 16. století drželi Kamýčtí ze Lstiboře ( Vilém, Jan Všebor, Mikuláš a Jan Jiří) nejen hrad Kamýk, ale i tvrz a dvůr Velké Žernoseky, Žalhostice, Miřejovice, Řepnici, Hlinnou, Babiny a část Sebuzína. Za neochotu litoměřických podpořit krále Ferdinanda I. Habsburského při konfliktu mezi katolíky a protestanty v Německu byl jejich majetek v Miřejovicích roku 1547 zkonfiskován. Třicetiletá válka (1618 – 1648) byla byla pro Litoměřice a okolí velmi pustošivá. Poslední držitel hradu z rodu Kamýckých Jan Jiří prodal po Bílé hoře roku 1628 hrad Kamýk i s Miřejovicemi hraběti Heřmanu Černínovi z Chudenic a odešel jako protestant ze země. Před třicetiletou válkou bylo v oblasti obyvatelstvo národnostně smíšené, po válce, v důsledku dosídlování převážila národnost německá. Postupně přechází obyvatelé obce ke katolickému vyznání a v roce 1848 je to už 95%. Berní rula z roku 1654 uvádí Miřejovice jako součást panství Kamýk, které patřilo hraběnce Sylvii Kateřině Černínové. Ta přikoupila i Lovosice, roku 1659 se podruhé vdala za Leopolda Viléma, markraběte z Baden Badenu a tomu uvedené panství odkázala.

         V prvním historickém vojenském mapování z let 1764-8 je uvedeno, že v Miřejovicích (německy Mirschowitz) bylo 30 domů, 4 sedláci a 8 koní. Od roku 1770 do 1771 proběhlo také první číslování domů. Dědička markrabat z Baden Badenu Alžběta Augusta roku 1783 prodala veškerý majetek knížeti Janu Nepomuku Schwarzenberkovi.

        Roku 1832 je v pamětní knize obce první zápis. O rok později bylo v Miřejovicích 34 domů, 139 obyvatel, 1 hostinec a vinný lis. Obyvatelé se živili zemědělstvím (ovocnářství a vinařství). Pěstovaly se hrušky, jablka, švestky, ale také vlašské ořechy. Vinice později vytlačily ovocné sady. V další vojenské mapě z let 1836-52 Miřejovice (uvedeno Miřowitz) patřily ještě do lovosického panství a bylo zde 35 domů, 28 mužů, 9 stájí a 9 koní. Schwarzenberkové majetek vlastnili až do roku 1863. Později, zrušením vrchnostenské správy patřily Miřejovice do soudního a politického okresu Litoměřice. Domy v obci byly vesměs zděné, některé z nich i patrové, pozdně empírové.

        V roce 1910 žilo v obci již 194 obyvatel ve 44 domech. První světová válka postihla i obyvatele Miřejovic. Nedostatek jídla, drahota a chybějící muži, kteří museli do války. Někteří z nich se domů již nevrátili. Těm byl v obci postaven pomník. Fungovalo zde několik spolků, hostinec a také casíno. Později byl vybudován vodovod, zavedena elektřina a zpevnila se silnice procházejí obcí. Největší počet obyvatel měly Miřejovice v roce 1930 a to 258 (248 Němců, 8 Čechů) v 59 domech. Na základě Mnichovské dohody byly Miřejovice v roce 1938 připojeny k Německé Říši. Po druhé světové válce odsunem Němců a následným příchodem českých obyvatel z vnitrozemí a také Volyňských Čechů život v obci opět pokračoval dál.

         Stavební památky: na návsi byla roku 1773 postavena kaplička, zbourána v roce 1973. Na rozcestí v horní části vsi stála kaplička Nejsvětěší Trojice z roku 1868, která byla ještě obnovena v roce 1923, ta se však nedochovala. Pomník padlým vojákům z 1. světové války byl po roce 1945 zbořen. Jediná památka, která se dochovala, křížek u silnice, byla v roce 2008 opravena.